Brtnické ledopády
2015 – aneb první společné ultra, Tour de Goulash a Tour de teplá voda
Když jsem v prosinci dokončil pražskou stovku, tak jsem slíbil své ženě, že další stovečku, kterou bude mít ona v plánu půjdu s ní. Jednak jsem ji chtěl namotivovat, jednak jsem chtěl poznat, jaké to je jít ve dvou. No, a jelikož jsme se přihlásili na TDS, který se půjde v srpnu ve Francii (119km, +7250m, 33h limit), tak jsem potřeboval poznat, jak na tom Andy je, abych věděl, kde v tréninku budeme muset přidat a taky jsem chtěl trochu potrénovat mou základní vytrvalost.
Počasí slibovalo
zajímavé dobrodružství – zhruba 10+ cm relativně čerstvého sněhu, místy led,
teploty dost pod nulou po celý den a k tomu vítr, možnost sněžení a
relativně velká vlhkost. Pocitová teplota od -7 na startu až po -15 v cíli.
Oblečení bylo jednoduché – co nejvíce tak, aby se ještě dalo pohnout. Takže
jsem zvolil tradičně věci od Assosu, které jsou mimořádně funkční a navíc fešnéJ Do batohu pro jistotu nepromokavá bunda a
kalhoty. V batohu jsem ještě nesl spoustu dobrot pro oba – tyčinky,
housky, toasty, pití, tablety, gely. Náhradní baterku, náhradní zdroj, kabely k napájení
všech zařízení a další nezbytnosti. V sumě kolem 4,5-5kg zátěže.
Do Mikulášovic
jsme dorazili relativně brzo a cesta docela utekla. Rychle jsme si vzali čip,
kartu s kontrolami a itinerář na první část trati a já se šel ještě na
chvíli prospat. Andy mezitím dala jedno předstartovní pivo – na zahřátí a
zahnání žízně (a trémy)J Oblíkání byl celkem náročný proces, vše pečlivě
navrstvit a utěsnit, aby drahocenné teplo neunikalo. Po 30 minutách, kdy jsem
byl izolován lépe, než pasivní domek a měl na sobě více vrstev, než domácí
tiramisu, jsem seděl v tělocvičně a čekal na start.
 |
| Wild selfie |
Těsně před 23:00 nás Olaf vytáhnul ven na start. Chytře jsme si stoupli
hned k čáře – zaprvé abychom viděli na prvních pár metrů, a zadruhé jsme
doufali, že nás někdo vyfotí (povedlo se…J).
 |
| Foto by Zdeněk Černý |
Taktiku jsme měli
jasnou – po rovině svižná chůze, z kopce úsporně běžet, do kopce se prostě
nějak dostat. Nicméně po startu jsme se rozběhli a doběhli až na první
kontrolu, kde byla (aspoň pro mě) nezvyklá zácpa a fronta na fixu. Hned po
kontrole jsme pokračovali nádherným úsekem přes zasněžené pole, lesy do
Německa, kde přes několik dalších kopců trasa pokračovala až nad Schmilku. Tady
byl první velký seběh - nádherná cesa,
schody, kameny, relativně technické, ale rychlé. Bez problémů jsme se dostali k Labi,
kde mi na chvíli přišlo, že od řeky nejde zima. Asi po 50m mě to ale přešlo a
začal jsem se těšit na další stoupání.
Přes vyhlídku
jsme pokračovali směrem k další kontrole na 27.km. Andy jsem pravidelně „nutil“
pít z vaku – teplý enervit přišel vždy vhod. V janově a čipové
kontrole jsme dali rychlé občerstvení (3koláčky, čaj a já dolil vařící vodu do
vaku – dotaz paní – „vy to pijete tak horké…“ – se pro mě stal heslem dne). Po
20 minutách jsme byli zase na trase a kolem soutěsek jsme upalovali směrem k Pravčické
bráně. Jednoznačně pro mě nejkrásnější úsek byl od třech pramenů, přes
pravčickou, a pak po vrstevnici na mezní louku a dále přes malou pravčickou,
šaunštejn až do vysoké lípy – byl to opravdu nádherný trail, navíc nás tam
zastihlo svítání, všude bylo krásně ticho a přesně to jsou ty chvíle, proč po
lesích a polích běhám. Najednou jsem byl tak nějak blíže přírodě a vnímání všeho
bylo daleko intenzivnější.
 |
| Easy saturday morning |
V lípě jsme
dali polívku, birella a zase upalovali dále (teda ještě jsem si vyptal teplou
vodu – „vy chcete teplou, jo?“…J).
Za vysokou lípou
cesta pokračovala zase krásným terénem, ale někde kolem 50.km na Andy padla
krize – po těch letech už to poznám, tak jsem do ni začal tlačit tablety
enervitu, více pití a energie. Trochu jsme zpomalili, navíc přišly „těžsí“ kontroly
na vyhlídkách a pár prudších kopců (jako třeba Spravedlnost).
 |
| From the bottom of the well |
Nějak jsme se
doplácali do Krásné lípy, kde nás mile překvapil guláš a vůbec ochota místní
obsluhy, Do Andy jsem natlačil další tablety enervitu, magnezko od powerbaru,
speed8, čaj, birell. V lípě jsem měl v plánu zapojit telefon a
hodinky do zdroje a dobít trochu energie – bohužel zdroj odmítl spolupracovat,
jakože není šťáva…po obvyklé prosbě a obvyklém dotazu – „vy to pijete horké?“ –
jsme pokračovali dále směr Kyjov, kde opět začínala velice zajímavá pasáž plná
vyhlídek, schodů, žebříků, výběhů k ledopádům a jeskyním až so Brtníků,
kde byla další kontrola.
Rychlý guláš a
rychle dále – vycházeli jsme už za tmy a mysleli si, že brzo budeme v cíli.
Bohužel únava udělala svoje, asi jsme trochu zpomalili, navíc byl závěr
navigačně náročnější (hledej cestu na poli), takže posledních cca 25 km jsme si
opravdu náležitě vychutnali. Zima byla pořádná a únava se stupňovala, ale Andy
zabojovala a vydržela ve skupince, takže jsme věděli kudy a navíc drželi slušné
tempo. S jedním gelem od Enervitu to pak zvládla až na cílovou louku, kde
se i mě čas zpomalil a vše plynulo pomalu jak ve zpomaleném filmu. Naštěstí
jsme překonali i ten poslední – nekonečný - kilometr a byli v cíli v restauraci
u Huberta – pípnout, hodit do sebe gulášovku, čaj, doběhnout pro auto a rychle
topit (budiž blahořečen vynálezce topení v sedačkách) a domů.
Výsledný čas 24:03
hodnotím jako velice slušný – vzhledem k terénu, který jsem neznal, jsem
očekával čas někde kolem 24h, optimisticky jsem myslel na 21 hodin. Po projití
celé trasy ale hodnotím 24 hodin jako velmi dobrý výkon – zvláště když si
uvědomím, že jsme našli místo 105km skoro 115. Mně od začátku nešlo o umístění.
Celkově jsem si to docela užil, škoda jen té zimy o druhé noci. S Andy teď
zapracujeme na kopcích a vytrvalosti (Mallorca kolo + Tramuntana) a myslím, že
to bude směrem k TDS dobré a limit by pro ni neměl být problém. Další
velký test bude asi pro Andy na Krakonošovi. No a na společný výlet pomažeme už
tuto sobotu, jelikož jsme se za těch 24 hodin nestihli pořádně pohádat a moc se
nám to líbilo a nohy už nás skoro nebolí. (a protože na kolo to venku ještě
nebude).
