Pražská 100 2014
O uplynulém víkendu jsem se zúčastnil svého druhého ultra trailového závodu - Pražské stovky 2014. Nápad na účast v tomto legendárním závodě vzniknul někdy v létě a na start jsme se měli postavit spolu s Andrejka Lukoszová a Martin Mensik Bohužel to kvůli zdravotním komplikacím mých ultratrail virem nakažených kompliců dopadlo tak, že jsem startoval sám. Ani já jsem neměl ideální přípravu - po Boubínu jsem měl špatný kotník a tak jsem tři týdny spíše jen odpočíval, plaval a vůbec kompenzoval. K tomu jedno týdenní soustředění na Filipínách (=služební cesta s minimem času na kvalitní trénink), takže bylo jasné, že forma asi moc nebude. Proto jsem si vsugeroval mantru "3 body do UTMB kvalifikace se dávají i za dokončení" a obligátní lukoszovské "levou před pravou"!
Po rychlé a bezproblémové prezentaci jsme se spolu s Martinem a Radkem přesunuli v pátek večer na start do Staré huti, kde jsem ještě chvíli předstíral spánek a pokoušel se do sebe dostat aspoň pár dodatečných kalorií. Počasí bylo takové příjemné - 2 stupně, možná méně a do toho jemné mrholení. S příjezdem vlaku s ostatními účastníky bylo jasné, že start tu bude co nevidět. Naposledy zkontrolovat Petzl Nao, inov8 bundičku (co kdyby náhodou mělo pršet, že?), camelback (nešla voda do hadice, panika...:-)) a pak už jen vzhůru na trasu.
Po startu se rozběhlo poměrně ostré tempo, prvních pár kilometrů v tempu pod 4:30 minuty na km napovídalo, že závod bude bolet více, než by se od 130km dlouhé trati dalo čekat. Příjemným terénem jsme ve skupině cca 8-10 běžců dorazili na první kontrolu na 18.km. Pak přišel nezáživný úsek po asfaltu, ale aspoň se dalo občerstvit a připravit na težší technické pasáže. A tady přišla první "nevynucená chyba", dal jsem si gel GU. Bohužel mi po něm přišlo nějak nevolno a tak jsem zaměstnával hlavu tím, jestli vydrží, nebo ne. Žaludeční problémy znamenaly horší příjem energie, což se následně muselo projevit. Na úsecích po řetězech to ještě šlo, ale kolem kontroly u Častoboře jsem začal trpět. Navíc se skupina začala dělit na zrno a plevy. A mě bylo jasné, že ve hře "nejslabší máte padáka" musím vypadnout v prvních kolech, abych mohl pomýšlet na restart a dokončení. Na tajnou kontrolu u Albertových skal jsme přibíhali už jen ve třech - čelo někde před námi a za námi "nasvícený" les čelovek. Rychlá kofola, pár datlí a vzhůru dál - naštěstí těch pár gramů cukru zabralo a alespoň trochu jsem se zmátořil. Úsek kolem hradu Kozí hřbet a potoka Mastník byl nezapomenutelný. Krásný terén, někdy se tam musím vrátit za světla a podívat se, co že jsem to vlastně proběhnul. Díky příjemné společnosti Petra Krále cesta utíkala rychle a nebyl ani čas přemýšlet nad kilometry, tempem, počasím.
Občerstvovačka na 46.km přišla vhod - rychlý vývar, birell, vodu do vaku a tradá buráceli jsme dál tmou vstříc dalším stezkám. Úsek k Živohošťskému mostu, kolem lanového parku a pak až do Měřína mě neskutečně bavil. Utíkalo to, blížilo se pomalu ráno a s ním tolik očekávaný příval nové energie z denního světla. Ani jsme se nenádali a na 62.km byla další kontrola - Měřín, restaurace Pod Lípou. Další rychlá polévka(houbová s bramborama, nebo bramboračka s houbama - nevím...), kofola a šlo se dále. Bohužel, jak dobře mi to šlo před kontrolou, o to hůře mi to šlo po ní. A tak jsem si před Rabyní vystoupil z dalšiho vlaku a dál pokračoval sám. S přibývajícím světlem jsem se zase trochu našel, dostal do sebe nějaký gel (bůh zaplať italům za enervit) a pomalu ukrajoval kiláky kolem Vysokého Újezdu. Věděl jsem, že před Slapama to bude trochu boj o život a mentálně se na to připravoval. Když jsem vylezl tu strmou stráň, kterou Olaf bezvadně naznačil (ostatně jako celou trasu - díky!), tak jsem myslel, že mám vyhráno. Pak ale přišly nekonečné uklouzané traverzy a místy naopak strmé roklinky, které bylo třeba překonat. Jak já si tam zanadával... Slapská hráz pro mě byla vysvobozením. Setkání s @Martinem, teplý čaj, suché rukavice, gel do kapsy, kola do soft flasku a tradá na polívku do hospody. Rychlý vývar, nealko staráč a vzhůru dál. Ten pocit tepla, kontakt s lidma (padesátkaři) mě namotivoval a svatojánské proudy jsem si zase užíval.Přesně podle hesla "Klidně ať jsem bit, hlavně že se biju!".Tahle euforie mi vydžela přesně na konec Svatojánských proudů - štěchovice na dohled, jenže místo jednoduché cesty dále podél vody se cesta stočila nahoru a do kopce.To ještě šlo, ale seběh dolů byl plný mazlavého blátíčka - no libovka až do Štechovic.
Za Štěchovickým mostem byl asi 1,5km dlouhý úsek po asfaltu - jak by se tam krásně "joggovolo" - za sluníčka, opalovačka. Ne ale při závodě, v dešti, v prosinci. Kopec od řeky mě pěkně zahřál a tak jsem až na další kontrolu do Pikovic. Tam další polívka - vývar jsem jedl tempem jakým pes žere maso, tatranku jsem vdechnul, a kola se "vsákla"...kopec z Pikovic nahoru do Petrova jsem naštěstí znal, takže mě nemohl zlomit, navíc nahoře Martin a další výměna rukavic, tři tuc sušenky, čaj - paráda. Takto občerstven jsem mohl pokračovat dále - Ďábel a pak dále směrem k řece a další občerstvovačce, tentokrát u řeky. Ty schody nahoru a následně dolů bylytak trochu navíc, ale teplý vývar za to stál. Tady už ale šly všechny zábrany stranou a doslova jsem ho z misky vylemtal jak pes co 14 dní nejedl. Po krátké pauze už nezbylo než vyrazit vstříc posledním 20 km. Naštěstí mě na konci Vraného potkal Martin a předal další gel - rychlý enervit - mňam. S krví plnou rychlých cukrů jsem to "valil" hlava nehlava přes všechny ty Ohrobce, Jarovy a Hradiště. Bohužel jsem při studiu mapy udělal chybku a myslel jsem, že mě čekají pouze 3 kopce, takže když jsem se objevil na 121.km zase u řeky ve Zbraslavi, tak jsem musel zhluboka zaklet, zanadávat a vydat se následně vzhůru kolem mini ZOO k Hálkovu pomníku.
A pak přišel zlatý hřeb závodu (aspoň pro mě) - výstup "Na Šance" - diretissima jihozápadní stěnou. Co krok, to vášeň. Cukry rychlé i pomalé v krvi dávno nebyly- Začalo se šeřit. Už, už jsem propadal beznaději, když jsem zespod uslyšel nadávat "padesátkaře". Jak už to tak bývá, cizí neštěstí nejvíce potěší...dokodrcal jsem se nahoru v bláznivém tempu (=18:32/km - bože já ten kopec plazil 20 minut...), lousknul jsem jeden bonbon od powerbaru a hurá na cíl. Tma pokročila, přestával jsem vidět, tak jsem zapnul čelovku. Svítila krásně. Asi tak 30 minut, pak jen blik blik a nouzový režim. "No výborně, taky sis mohl vyměnit baterku za světla že? Ale to bys musel zastavit a to se ti nechtělo, že?" Jak já si umím pokecat a podpořit se, když je nejhůře... Vyndal jsem z kapsy malou záložní čelovku (díky Martine, už asi po 10...) a mazal dál.Poslední brdky v Modřanské rokli jsem už ani nevnímal, jen mě trochu vyplašil bobtail, co se tam potuloval navolno (měli by mít reflexní pruhy). Pak už jen pár stovek metrů sídlištěm, škola, před ní Marťas, pípnout kontrolu a... FAJRONT!
Uběhnul a ušel jsem 132km, za 17:38:38. Natoupal jsem 4 484m. Čistý čas byl 16:40:00 - prostě jsem proseděl na občerstvovačkách skoro hodinu...Ale mám 3 body pro UTMB (snad?), zase jsem se dotknul a posunul své limity. A dokončil i druhý ultratrail v životě, ačkoli to bylo výrazně náročnější, než pokus první.
Děkuji mnohokrát Martinovi - odvoz na start, občerstvení na 80, 100, 112, 120, 124. Odvoz domu. Gely, rukavice,belt clip, miničelovka - kamaráde, je toho hodně a jsem rád, že jsi tam byl!
Nejvíce ze všeho děkuju Andrejce - díky, že jsi mě k tomuto sportu přivedla. Slibuju, že další závod půjdeme spolu. Děkuju za každou SMS (bylo jich celkem 14) během té nekonečné noci a sobotního dne - vlily mi vždy teplo a sílu. A děkuju za všechnu tu podporu, trpělivost a nervy. Na CCC vyrazíme spolu!:-)
A samozřejmě díky všem za podporu! Sportu zdar!
Peťa
Odkaz na Garmin - http://connect.garmin.com/modern/activity/646929570
P.S. dneska ani zítra ale opravdu běhat nejdu! Ale Moritz bude náš! Jo a hlásíme se na UTMB CCC, tak snad nás vylosují. A to bude řež!
