Přišel jsem (po svých), viděl jsem (v noci to bylo horší), ZVÍTĚZIL JSEM!!! (hlavně sám nad sebou).
V pátek a sobotu jsem se zůčastnil 2.
ročníku dálkoveho pochodu (=ultramaratonu) Boubín-Libín-Kleť. Letos
vedla trasa z Boršova nad Vltavou do Vimperka krásnou přírodou Šumavy a
Blanského lesa.
Na startu v pátek v 22:00 se seřadilo něco přes
sto lidí. Hned po vyběhnutí jsem se zařadil na přední pozice. Na první
kontrolu u dívčího hradu jsem dobíhal ve skupině 3 závodníků. Spolu jsme
pokračovali směrem pod první kopec Kleť. Na občerstvovačce jsem dal
rychlý banán, kofolku a upaloval do kopce. Nahoře jsem byl sám, ale po
chvíli mě došel další závodník a pokračovali jsme ve dvou dále.
V seběhu
jsem byl rychlejší a šel jsem opět do čela. Bohužel jsem minul jednu
kontrolu a musel jsem se vracet cca 250m, což znamenalo propad na druhé
místo. Ztrátu jsem ale rychle dohnal a opět jsme šli ve dvou až do Kuklova (32.km) kde byla další kontrola a měla být občerstvovačka -
bohužel jsme byli moc rychlí a tak nikde nic.:-) Cucnul jsem vody z lahve a
pokračoval (opět sám) dále směr lhenice (42.km). První maraton za 4:19 v
kopcích.
V Lhenicích jsem dvakrát zakufroval, což znamenalo opět propad
na druhé místo. Navíc opět ještě nebyla otevřena občerstvovačka, takže
cucnout vlastní vody, tyčku a "hrrrr na ně". Postupně jsem stahoval
vedoucího borce, když jsem ale ve tmě nepostřehl změnu barvy značky (zelená a modrá vypadají hodně podobně) a
poslal to bez váhání "dole kopcom". Běželo to tam božsky, no bohužel blbým
směrem. Takže "kufr" 3,7km. Když jsem se vracel na trať potkal jsem 2
borce a ve trojci jsme pokračovali dále.
 |
| Lhenice kolem 02:00 ráno. Nápis vystihuje rozpoložení. |
Absence občerstvovaček a kufry znamenaly nedostatek vody, lehkou dehydrataci (motání hlavy, mírnou dezorientaci, rozostřené vidění), takže jsem se rozhodnul vydržet v trojci k prachaticím (kluci díky za těch pár doušků vody - zachránili jste mi život), kde byla další kontrola a občerstvovačka. Litr a půl vody jen zasyčel, stejně tak výborný muffin, gel a speed 8 (v 4:45 ráno normálně spím). Výstup na Libín byl zkouškou ohněm- naštěstí zavodnené tělo přemluvilo hlavu a oživilo závodního ducha. Navíc jsme se dotáhli na lídra a pokračovali dále ve čtyřech.
Se svítaním jsem našel
další síly a kolem "Husa" jsme postupně redukovali skupinku o dva borce.
Do Volar na poslední občerstvovačku jsme dorazili ve dvou. Fidorka,
banán, voda, kofola a už jsme mazali směr Vimperk. V cestě jen dva
kopce.
Hned v tom prvním jsem lehce poodběhnul a byl jsem najednou sám v
čele. Stoupání na Bobík (blbý název pro tak těžký kopec) jsem dal v
pěkném tempu a měl odhadem náskok 3minuty. Seběh byl ok, vstup do
boubínské obory taky, bohužel jsem netrefil jednu značku a zakufroval
cca 2km. Vrátil jsem se na trať a myslel si, že je po nadějích. Výstup
na Boubín při morálce na bodu mrazu byl nekonečný. Když jsem dorazil na
Boubín zjistil jsem, že vedu. Seběh z Boubína byl velkou zkouškou - v
prudkém seběhu dostala stehna pořádně zabrat. Pálil každý sval a pak se
objevily táhlé louky, které by se měly běžet...Neskutečná bolest a
přemlouvání. Oči tlačily GPSku. V Pravětíně jen rychlá cola od Andrejka Lukoszová a pak už "jen" 3 km do cíle.
 |
| Velký Bobeš |
Celkem jsem uběhnul a ušel 110 km za 13:02:06, nastoupal 3 669m. Díky
pořadatelům za skvělý závod! Díky Andrejce za opatrování a fandění. A vzkaz pro
Andy a Martin Mensik - slibuju, že na krasobruslení a lukostřelbu se nedám...:-)
 |
| Krásná a jedinečná. |
 |
| Vyhlášení. Úsměv. Radost. |
 |
| Srodinkou v cíli. Výraz hovoří za vše. |
